Červen mi utekl jako voda. Jak by ne, když jsem ho téměř celý strávila ve slunném Řecku, u moře a pod hřejivými slunečními paprsky. O něčem takovém jsem snila už jako dítě a milovala jsem dovolené v Bulharsku. Za úplně jiných, sparťanských podmínek, s tureckými záchody, na které se i tak stály fronty, s jídlem vařeným z konzerv na plynovém...
Tato lidová moudrost, nebo spíš jde o "Murphyho zákon", mi nikdy nebyla blízká. Vlastně jsem jí moc nevěřila, neboť jsem celoživotní optimista. Věřím zkrátka tomu, že pokud se někdo snaží a koná dobro, dobrem se mu oplácí. Omyl. Jak jsem se jen mýlila mi došlo až v současné době. Je-li čtenář naším fanouškem, dobře ví, že děláme v této...
Napadl mě název dřív, než jsem začala psát. Takové moje intuitivní psaní. Sama mysl mě vede k důležitým otázkám současnosti. "Poločas rozpadu" byl název filmu někdy v minulosti (ne zase tak dávné ). Ani přesně nevím, o čem byl. Ale cítím, že můj poločas je tady (snad ne rozpadu) a já se musím vydat na jednu z cest na...
Tak by se mohl jmenovat můj momentální stav. Restart psychický i fyzický. Mohu teď s klidným svědomím říct "mám po tom". Je to opravdu zvláštní, vyhýbáte se nákaze viru, jak jen můžete, abyste poté, co nemocí projdete, mohli prohlásit: "Teď už se nemusím tak bát, vy se nemusíte bát mě a život je krásný!" Celá tato šaráda má tedy několik...
freshe (pomerančový, jablko - řapíkatý celer - mrkev)chia pudink s rostlinným mlékem a ovocem (jahody, mochyně)smoothie z banánu, mladého ječmene, camu camu a špenátu
Komu? Nebo co? Vysvětlím. Ano, v posledních měsících zjišťujeme, každý sice jinak, že jsme těm "nahoře" jedno. Každý má svoji cestu, a tak není potřeba všem vnucovat svůj názor. Jsme "jedno" těm, co sedí na pomyslných trůnech světa. Pokud však také nejde i o jejich teplé hnízdečko nebo zisk.
Uběhl týden od doby, kdy mě corona téměř srazila na kolena. Poctivě jsem zalehla a přemýšlela, jak se jí ubránit nebo lépe, jak na ni zaútočit. Téměř všechno z oboru bylinek a syrové stravy znám, co na jaký neduh, jaké vitamíny, co pít, co jíst a co nejíst. Ale teď to už nebylo pouhopouhé cvičiště, tady šlo o lítý boj...
Teď by se asi dalo očekávat, že napíšu příspěvek s názvem "Já Corona 3"...ale omyl, nic takového se nechystám učinit. Vůbec se mi tato hypotetická povídková řada nelíbí a už vůbec nemám zájem jisté "zákeřné dámě" dělat reklamu. Té je v mainstreamových médiích až až. Nicméně o čem nyní přemýšlím? Co se děje v hlavách ostatních, řekněme pozitivně...
Tak už ji máme zase tady. Z ničeho nic se vynořila, jak říká klasik, "malá hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé" a jde z ní opět strach. Corona jméno mé, řekla a pohltila úzkostí všechny, na které dosáhla. Evropa se noří do temného hábitu novodobého moru, viru, který se nechce jen tak vzdát.
Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak napíšu blogový příspěvek o Coroně..... Vzhledem k tomu, že se hesla "Corona" skloňovala téměř všude, jsem tuto svoji myšlenku uložila k ledu a čekala na dobu, kdy mě toto téma opět přijde zajímavé a neotřelé. Ta doba právě nastala.
Corona sbalila svých pět švestek a odtáhla kdoví kam..... Zůstalo po ní trochu...
