Už zase vařím bílou polévku

Červen mi utekl jako voda. Jak by ne, když jsem ho téměř celý strávila ve slunném Řecku, u moře a pod hřejivými slunečními paprsky. O něčem takovém jsem snila už jako dítě a milovala jsem dovolené v Bulharsku. Za úplně jiných, sparťanských podmínek, s tureckými záchody, na které se i tak stály fronty, s jídlem vařeným z konzerv na plynovém vařiči a za stále přítomné soli a písku po celém těle, neboť sprchy na kapacitu kempu zřejmě nestačily. A přesto bych tam byla trávila celé léto, kdyby to bylo jen možné.

Čas běžel a život se mi zaplnil převážně povinnostmi, tím, co musím, proto anebo proto. Také radostmi, ze společně trávených chvil s dětmi, zejména také v teplých krajích. A pak přišla výzva, která se zformovala v době korony. Jak se říká, všechno špatné, na něco dobré a u mě to dobré momentálně převážilo to špatné. Našla jsem si cestu, jak podniknout něco, co by mě v zápřahu při provozu kavárny ani nenapadlo. Pokud jsem cestovala před koronovým obdobím spíš podprůměrně (týden u moře a dva týdny na lyžích), tak teď jsem se rozhodla, že mi nikdo nebude bránit ve volném pobytu. Samozřejmě za dodržení všech pravidel. A tak jsem se rozletěla do světa... 

Na začátku roku mi přišla do rukou nabídka skvělého ubytování ve vilkách blízko moře, na poloostrově Chalkidiki, v městečku Fourka. Nápad se zrodil téměř okamžitě, a proto jsme se v červnu přesunuli do teplých krajin, abychom tam uskutečnili úplně první MyRaw kurz nevaření mimo kavárnu. A řeknu Vám, byla to opravdu pecka. S ranními paprsky jsme se protáhli při józe, kdo chtěl, si zaběhal podél moře nebo se rovnou vrhl do mořských vln. Poté jsme si připravili zdravou raw snídani, plnou čerstvého ovoce z místního trhu v Kassandře. Dopoledne jsme si zaplavali v bazénu nebo i v moři a oběd se také nesl v duchu raw. Smetanové kelp nudle nebo na italský způsob chutnaly na terase s výhledem do olivového háje naprosto jedinečně. Večeře byla většinou také raw, ale občas jsme použili místní gril a připravili si grilovanou zeleninu nebo i veganský burger. A následovala hodina salsy, která se občas protáhla i déle. Samozřejmě nemohly chybět i naše výtečné raw dortíky. Zkrátka jsme si to užili všichni, ať už organizátoři nebo účastníci kurzu.

A mezitím se u nás otevřely restaurace a kavárny. Mí kolegové vše zvládli na jedničku a mě po návratu přivítal v Čechách "normální život", který jsem si už ani nedovedla představit. 

A co jsem myslela s názvem tohoto příspěvku? Občas nám v kavárně zbyde nějaké to mandlové nebo kešu mléko. No a já jsem z něho rodině vařila "bílou" polévku, s kmínem, bramborem, bílým tofu a černou solí (klasický neveganský recept byl z mléka a vajec). Jelikož kavárna byla zavřená, už dlouho jsme si na polévce nepochutnali.

Věci se konečně vrátily do v normálu a doufám, že i tak zůstanou. 

Mějte krásné letní dny a určitě s námi příště jeďte na MyRaw kurz do Řecka v červnu 2022! 

Vaše Mirka MyRaw