Poločas

Napadl mě název dřív, než jsem začala psát. Takové moje intuitivní psaní. Sama mysl mě vede k důležitým otázkám současnosti. "Poločas rozpadu" byl název filmu někdy v minulosti (ne zase tak dávné ). Ani přesně nevím, o čem byl. Ale cítím, že můj poločas je tady (snad ne rozpadu) a já se musím vydat na jednu z cest na rozcestí života. Jak žít a co dělat? Není potřeba nějak zdlouhavě přemýšlet, intuice a okolnosti vás vedou stejně jako mě. 

Něco je za námi, a ještě hodně před námi. Důležité je, aby naše konání, naše práce nám dávala smysl. A tím smyslem nemyslím bohatství, které se na nás při cestě životem nabalí (nebo také ne). Je to nakonec docela jednoduché. Řídím se hodně intuicí a většinou mě nezklamala. Setkávám se se spoustou lidí a snažím se v nich vidět a probudit to lepší. Svým životem bych chtěl být příkladem, že smysl života není v hromadění, ale rozdávání. Smysl není v nečinnosti, ale v konání. Je lepší něco udělat špatně než vůbec.

Ve světě, ve kterém jsme se nyní ocitli se vše vyhrotilo na ostří nože. Všímám si lidí, kteří chtějí uchránit to své staré já, minulost, která už nikdy nenastane. To jsou všichni ti "vlastenci", kterým vyhovuje tzv. status quo. Ale zejména si všímám těch probuzených, kteří prostřednictvím jakékoliv činnosti pro ostatní se posouvají na své cestě k jednotě. Jednou můžeme být na pomyslném (snad jen) cestě ze svých teplých domovů i my. Pokud budou všude jen "vlastenci", co s námi bude? 

Zamysleme se a viďme věci dál než jen v zorném úhlu ke špičce našeho nosu. Dostali jsme se k hranici, kdy nám jakékoliv bohatství může být k ničemu. Dostali jsme se do bodu, kdy stačí jediný pohyb jednoho člověka a můžeme být v "cíli" našeho života. Proto není čas na nesmyslné dohady a žabomyší války. Pojďme konat, co je v našich silách. Každý ať zhodnotí, co je pro něj smysluplné. Co naplní jeho život a tím se sám posune na ose duchovního růstu.

Jak se říká, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Je to moudrost, která platí za každých okolností. Pojďme volat společně. Na všech úrovních našeho života. Pojďme konat dobro pro druhé. Pokud to dokážeme, zjistíme, že konáme vlastně dobro pro sebe.Ať je to jen náš "poločas" života, nikoliv rozpadu. Ať je to moment probuzení z letargie, z přejímání cizích myšlenek a postojů, probuzení z materiálního světa... 

𝗕𝗨𝗗'𝗠𝗘 𝗭𝗠𝗘̌𝗡𝗢𝗨, 𝗞𝗧𝗘𝗥𝗢𝗨 𝗖𝗛𝗖𝗘𝗠𝗘 𝗩𝗘 𝗦𝗩𝗘̌𝗧𝗘̌ 𝗩𝗜𝗗𝗘̌𝗧. 𝗕𝗨𝗗'𝗠𝗘 "𝗗𝗢𝗕𝗥𝗢".

Krásné dny Vám přeje

Mirka