Teď by se asi dalo očekávat, že napíšu příspěvek s názvem "Já Corona 3"...ale omyl, nic takového se nechystám učinit. Vůbec se mi tato hypotetická povídková řada nelíbí a už vůbec nemám zájem jisté "zákeřné dámě" dělat reklamu. Té je v mainstreamových médiích až až. Nicméně o čem nyní přemýšlím? Co se děje v hlavách ostatních, řekněme pozitivně...
Tak už ji máme zase tady. Z ničeho nic se vynořila, jak říká klasik, "malá hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé" a jde z ní opět strach. Corona jméno mé, řekla a pohltila úzkostí všechny, na které dosáhla. Evropa se noří do temného hábitu novodobého moru, viru, který se nechce jen tak vzdát.
Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak napíšu blogový příspěvek o Coroně..... Vzhledem k tomu, že se hesla "Corona" skloňovala téměř všude, jsem tuto svoji myšlenku uložila k ledu a čekala na dobu, kdy mě toto téma opět přijde zajímavé a neotřelé. Ta doba právě nastala.
Corona sbalila svých pět švestek a odtáhla kdoví kam..... Zůstalo po ní trochu...
V tomto podzimním období prožívám každoročně zajímavý úkaz. Jednou nohou jsem ještě v teplém moři a ruka si už podává pozdrav s Vánočními svátky. Je to jako skok z léta přímo do zimy. Dopřávám si totiž každoroční týden naprostého lenošení.
Mohlo by se zdát, že bude řeč o socialistickém plánování hospodářství ;-). Slovo pětiletka je s ním totiž neodmyslitelně spojeno. Ale nebude :-)
Nějakou dobu jsem neměla ani minutu čas na nějaké to "své psaní".... Ne, že by se toho dělo právě málo ;-). Právě naopak, události mého, lépe řečeno našeho rodinného života nabraly obrátky. Mimo to mohu prohlásit, že už do pekla nemusím, protože jsem v něm na pár hodin byla. Ale na druhou stranu se mě dotklo i nebe. Tak všechno popořádku. ...
Letošní rok je ve znamení mnohých změn. Sleduji nejen u sebe a v blízkém okolí posuny, které dozrávaly až k bodu zlomu. A tím je nejspíš právě rok 2019.
Druhou květnovou neděli slavíme Den matek. Tento znovuobjevený svátek se docela dobře v naší nové historii ujal a je mi mnohem milejší, než komunisty zprofanovaný Den žen. V tyto dny jsem si znovu připomenula můj starý fejeton, prozatím uschovaný "v šuplíku" s názvem "proč bychom si neměly podrážet nohy (aneb nebuďme mrchy)".
Kdo by to byl řekl, že už tu máme Velikonoce... Sotva jsme se otřepali z vánočního běsnění, tak tu máme další svátek. Mám dojem, že dnešní svátky jsou synonymem konzumní horečky. Jedni horentně nakupují, aby se jejich sváteční stoly prohýbaly pod tíhou napečených mazanců, obarvených vajíček a vůbec vajíček na všechny způsoby a bohužel (a nemohu si...
Nedávno jsem četla příspěvek velmi známé blogerky, která je úspěšná v kulinářské oblasti a které si mimochodem opravdu vážím za její bezesporu úspěšný životní příběh. Poslední dobou se její příspěvky hemží veganskými či vegetariánskými recepty. Což to je velmi dobře, že i do našeho malého rybníčku vstoupil světový trend.
