Letní

Nějakou dobu jsem neměla ani minutu čas na nějaké to "své psaní".... Ne, že by se toho dělo právě málo ;-). Právě naopak, události mého, lépe řečeno našeho rodinného života nabraly obrátky. Mimo to mohu prohlásit, že už do pekla nemusím, protože jsem v něm na pár hodin byla. Ale na druhou stranu se mě dotklo i nebe. Tak všechno popořádku.

Léto nám začalo krásně, neboť jsem se v jeho průběhu měla stát babičkou. Takže se všechny přípravy dotkly i mě a jsem zato moc vděčná. Člověk si nakonec uvědomí, jak je to krásné mít své potomky tak nějak poblíž. Může i nadále sdílet jejich radosti (ale i starosti), mezi které neodmyslitelně patří i příchod dalšího člena rodiny. Teprve nyní mohu potvrdit, že je to jedno z nejkrásnějších okamžiků života (hned v řadě po narození vlastního potomstva). Být nablízku, když přijde a moci sdílet ten nejkrásnější okamžik společně. A také to maličké vidět častěji než jenom na Vánoce a Velikonoce. O kolik radosti jsou prarodiče, vzdáleni tisíce kilometrů ochuzeni o tyto okamžiky. Jsou zkrátka věci v životě, které nenahradí prostě NIC. A toto je jedna z nich. To je ten okamžik, kdy se vás dotkne NEBE.

Na druhé straně jsem se ocitla na místě, které bylo protknuto povrchností a komercí. Pro sebe si nechám, co to bylo za místo, abych se nedotkla těch, kteří mě tam pozvali. Byl to sen každé malé i větší hvězdičky. A přesto to bylo prázdné místo plné prázdných lidí. A navíc v prostředí, kde vévodila rudá barva, při zvuku nepříjemně hlasité hudby, které velmi připomínalo PEKLO. Tam vládly peníze a postavení, takže šlo vše ruku v ruce. Proto říkám, do pekla už nemusím, už vím, jak vypadá a určitě není o co stát ;-).

Jsem moc ráda, že mohu v životě dělat to, co mi dává smysl. Samozřejmě tomu tak vždycky nebylo a musela jsem se k tomuto stavu dopracovat. I když se v našem podnikání potýkáme s překážkami na každém kroku, přesto zato stojí, touto trnitou cestou jít. Každý krok, který směřuje k lepšímu a zdravějšímu stravování, k ekologičtějšímu a etičtějšímu přístupu ke zdrojům, přispívá k tomu, aby naše potomstvo zdědilo Zemi v životaschopném stavu. Minulý týden jsem četla, že k 29.7. planeta Země vyčerpala obnovitelné zdroje Země pro tento rok. A to mě dost vyděsilo, opravdu. A nevím jak vy, asi nejsem takový pokrytec a sobec, abych mohla s čistým svědomím říct: "po mně potopa". Bohužel takových je nás zatím menšina. Ale neházím flintu do žita a zkouším "nakazit" i ostatní. Ono to půjde, nebojte se, určitě to zvládneme a věřím, že Země taky.
Krásné léto vám přeje

Vaše Mirka MyRaw