Je libo nálepku?

Nedávno jsem četla příspěvek velmi známé blogerky, která je úspěšná v kulinářské oblasti a které si mimochodem opravdu vážím za její bezesporu úspěšný životní příběh. Poslední dobou se její příspěvky hemží veganskými či vegetariánskými recepty. Což to je velmi dobře, že i do našeho malého rybníčku vstoupil světový trend.

Ať už z jakýchkoliv důvodů, ekologických, ochrany klimatu, záchrany nevinných zvířat nebo svého zdraví. Všechno by bylo v naprostém pořádku, kdyby se do jejího příspěvku nevloudila ta módní větička: nejsem vegan, ani vegetarián, protože nemám ráda nálepky....Cože??? Je to opravdu tak, že je to ostuda nazývat věci pravými jmény? A je to taková hanba se přihlásit k bohulibému hnutí za zdravější, ekologičtější a etičtější stravování? Stalo se to jakýmsi módním trendem, nechci nosit žádnou nálepku na čele, protože....co když si to zítra vlastně rozmyslím? A není to tak trochu pohodlnost, dnes se mi to hodí, ale zítra dostanu chuť třeba na vepřový řízek? Anebo velmi oblíbená výmluva, nechci urazit hostitele a neochutnat propečené kuřátko? Tak vám tedy řeknu, že s tím běžte někam. Pokud na to nemáte odvahu, vůli nebo silné přesvědčení, chápu to. Ale jen se ohánět tím, že nechcete zastávat principy veganství jen abyste náhodou nenosili na čele nálepku vegan, je dle mého názoru blbost. Buď jsem anebo ne. Toto nelze dělat jen tak napůl, jen tak pohodlně vyčkávat, jak se to nakonec s tím módním trendem "vyvrbí". Myslím si, že hlavním důvodem je strach ze ztráty fanoušků, strach ze společenského zatracení a strach z vlastní slabé vůle. Na druhou stranu si každých počinů vedoucí k rostlinné stravě (záměrně nepíšu veganské) považuji a podporuji. Ale já se nebojím a svoji nálepku si hrdě na čelo lepím: Jsem VEGAN.

A teď z jiného soudku. Ráda si vychutnávám chvilky v naší kavárně a pozoruji cvrkot kolem. Sleduji, jen tak po očku, zda jsou zákazníci spokojeni s naší nabídkou a službami. Občas se mi stává, že bezděky zaslechnu nějaký rozhovor od vedlejšího stolu. Před několika dny vedle švitořily dámy francouzsky. Snad si povídaly o tom, jak jim chutná čokoládový dort nebo latté s mandlovým mlékem. To by nebylo až tak podivné do chvíle, kdy se loučily. Namísto mnou očekávaného "salute" nebo "au revoir" si řekly "tak nashle, příští týden!". Na chvilku jsem zůstala s pusou dokořán, než jsem pochopila, že se jedná o trendy výuku cizích jazyků v kavárnách. To je dle mého názoru super nápad, a pokud bych měla jen trochu více času, hned bych si nějakou tu hodinu francouzštiny objednala. A jestli se vám tento nápad líbí, níže uvádím link, kde si hodiny, třeba do naší kavárny, objednáte.

Mějte krásné jarní dny!

Vaše Mirka MyRaw 

www.kavarnymluvianglicky.cz